Jaro 2019, lego, kendó a bledule

I letos jsme se vypravili na Hroznětínskou louku fotit bledule a užít si tu nádheru, kromě toho jsme se zúčastnili i dvou kendó seminářů v Olomouci (trénink s reprezentací) a v Brně (seminář kendó, iaidó).

Zima a vánoce 2018

Na podzim jsme stihli vodohospodářskou exkurzi na Trnávku, v zimě jsme si užili vánoční prázdniny, nikam jsme sice nejeli, ale tvořili jsme doma a vychutnali si týden jen pro sebe.

Začátek podzimu 2018, výlet za broučky kolem mLedče

Na podzim jsme stihli fotit surrealistické zátiší na Ledečském hradě a výlet za broučky v okolí Ledče. Focení zátiší bylo v rámci výuky multimédií ZUŠ, měli jsme k dispozici staré věci v dobových interiérech, ze kterých jsme zkoušeli sestavovat surrealistická zátiší.

Tábor KTO rodičů s dětmi, 3. část

Třetí část fotek Tábor KTO rodičů s dětmi 2018 je věnována  návštěvě císaře, slavnostní večeře (včetně suši, líčení a účesů!), zápasení sumó, poslednímu útoku ninjů na tábor, získání legendárního meče, závěrečné zkoušce kendó (s bogú a šinajem!) a závěrečnému slavnostnímu ohni.

První boj

Tak jo, jsem tady. Udělal jsem krok a ocitl se v šiai dódžó, zápasišti. Už není možnost couvnout, ale tahle možnost mne ani nenapadla, jsem šťastný, že jsem tady, a přišel jsem bojovat. V levé ruce držím meč v klidné pozici spuštěný podél těla, dělám pohyby, které jsem dělal už tolikrát předtím, ale tentokrát se snažím ještě o něco víc působit důstojně. Je to moje chvíle...

Moje cesta kendó

Úvodem tohoto textu bych chtěl zdůraznit, že se stále považuji za kendó začátečníka. Takže to, co napíšu, bude hlavně o mých pocitech a neberte to jako odborný text od pokročilého bojovníka.

Jak jsem se ke kendó dostal? Byla to vlastně náhoda a zřejmě, kdyby nebylo mých dětí, asi bych se stěží začal věnovat tomuto sportu či bojovému umění. Takže jsem živý důkaz toho, že děti mohou svým rodičům nejen život komplikovat, ale dokáží i rozšířit jejich možnosti a otevřít jim nové nečekané cesty rozvoje...

O historických postavách

K napsání tohoto textu mne inspirovaly debaty s jinými lidmi o některých postavách z naší historie. Většina těctoh debat proběhla na internetu, takže se s tím žádná strana nemazala a pro odsouzení kohokoliv nešla moc daleko. Sám nejsem výjimka, rád věci zjednodušuji, takže označit někoho nějakou nálepkou mi nečiní žádné potíže. Čím dál tím víc si ale uvědomuji, že to není zrovna poctivý způsob. Berte tento text tedy jako jistou obhajobu reálných lidí, kteří se nějakým způsobem zapsali nejen do naší historie, a my jim to často v různých diskuzích dáváme nepěkně sežrat.

Den vítězství

Opakuje se to na začátku května témeř pravidelně. Blíží se oslavy konce 2. světové války a dva nesmiřitelné tábory se přou, kdo nás vlastně osvobobodil, zda byli Rusové osvoboditelé nebo spíš okupanti. Padají různé argumenty, například kolik padlo sovětských vojáků na našem území, kolik amerických, kolik civilních ztrát si vyžádalo jejich působení na našem území, atd... Nemohu si pomoct, ale tyhlety hádky mi připadají neuvěřitelně hloupé a naprosto mimo.

Poslední dopis Josefa Mašína

Plné znění motáku Josefa Mašína. Tohle psal svým dětem. Tohle četli kluci, kterým fašisté umučili otce a trápili mámu. Když se pak komunisté začali chovat stejně jako fašisté, vzepřeli se. Možná nebyli hrdinové ale nebyli ani vrazi. Byli oběti režimu.

Zemřel člověk Karel Slezák

Nedá mi to, abych nereagoval na smrt Karla Slezáka.

Pekelný mlýn

Kdysi dávno se mi zdál sen, podle kterého jsem napsal tuto pohádkovou povídku. 

Jak jsem kupoval obraz

Bylo to poprvé a nejspíš i naposled v mém životě, kdy jsem šel kupovat obraz. Nebylo to kvůli tomu, že bych nevěděl, co s penězmi a nebyla to ani žádná promyšlená investice. Byl to prostě dárek pro mou ženu. Chtěl jsem jí dát něco velmi osobního, něco, co bude mít se mnou spojeného, chtěl jsem ji překvapit.