Málokdy se mi stává, že bych viděl o tah dále než soupeř, protože mé čtení tahů dopředu nepatří k nejpreciznějším. Nicméně v této partii jsem předem viděl moc hezkou kombinaci, kterou jsem si sám pro sebe nazval "kombinace postupně se nabalujících sraček". Omluvte ten silný výraz, ale dokonale přesně vystihuje, o co jde :)
Další měsíc tvrdých bojů s sebou přinesl i pár porážek, z nichž jedna stojí za hlubší analýzu. Prohrát partii, ve které vedu skoro o 50 bodů, tomu říkám umění. Doufám, že časem už takovým "expertem" na prohrání jasných partií nebudu :)
Tuto partii jsem hrál proti hodně silnému soupeři. Měl jsem tedy k dispozici výhodu 5 kamenů v handicapu. A jak to už tak bývá, došlo k velkému boji...
První měsíc mé cesty k Shodanu jsem začal sérií vítězství, mnohdy neočekávanými. Odrazil jsem se tak od dna a na konci září jsem si vybojoval 5. kyu a dostal se až na hranici 4. kyu.
Hrát proti handicapu vyžaduje pevné nervy. V téhle partii jsem si absolutně nevěřil. Ale soupeř udělal pár chyb, nebyl ochoten se smířit s malými ztrátami a ztratil vše.
Končí prázdniny roku 2013, narodila se nám holčička, naše rodina je kompletní. Jsem šťastný, děti jsou zdravé, ženu mám krásnou a hodnou, nic víc si od života skoro nepřeji. Tedy jedno životní přání stále ještě splněno splněno, nezískal jsem Shodan, tj. Danovou třídu v Go. Rozhodl jsem se to změnit.
Každá prohra zamrzí, nejhorší ze všeho je, když vlastní blbostí prohrajete naprosto vyhranou partii. Ale v Go není nic jisté. Takže, až příště si budete říkat, že máte vítězství v kapse, vzpomeňte si na tento článek...
Jmenuji se Radek Pelikán, bydlím v Ledči nad Sázavou. Mám 3 krásné děti.
Mezi mé velké koníčky patří desková hra Go a nově jsem začal cvičit Kendó v Ledči nad Sázavou.