O historických postavách

K napsání tohoto textu mne inspirovaly debaty s jinými lidmi o některých postavách z naší historie. Většina těctoh debat proběhla na internetu, takže se s tím žádná strana nemazala a pro odsouzení kohokoliv nešla moc daleko. Sám nejsem výjimka, rád věci zjednodušuji, takže označit někoho nějakou nálepkou mi nečiní žádné potíže. Čím dál tím víc si ale uvědomuji, že to není zrovna poctivý způsob. Berte tento text tedy jako jistou obhajobu reálných lidí, kteří se nějakým způsobem zapsali nejen do naší historie, a my jim to často v různých diskuzích dáváme nepěkně sežrat.

Hodnotit historické období nebo osobnost je vždy ošidné. Můžeme se stavět na hlavu jak chceme, ale pokud se pokoušíme o hodnocení, vždy na to nahlížíme očima naší doby a vlastních zkušeností. To je první velká zrada. Často se uvádí klasický příklad z raného středověku, kdy se konkurenti na královský trůn všelijak kleštili, oslepovali, vyvražďovali, či prováděli jiné nepěkné věci. Viděno naším pohledem, všichni by si zasloužili peklo a věčné odsouzení. Jenže když si uvědomíme, že to byla doba, kdy to bylo víceméně normální, neměli bychom být tak příkří. Navíc, pokud by se takto nechovali, přežili by? Co když se nestali obětí jen díky tomu, že byli tvrdší a nemilosrdnější než ostatní?

O něco lépe se nám tedy mohou hodnotit postavy bližší historie, ale i u těch bychom měli být opatrní. Především z toho důvodu, že máme NEDOSTATEK INFORMACÍ. My, amatéři, si přečteme pár článků na webu a máme jasno. Ihned identifikujeme zbabělce, zrádce nebo hrdiny, jenže skutečnost je taková, že nevíme, co určité postavy prožívaly, co všechno ovlivnilo jejich rozhodnutí a hlavně co se jim v hlavě skutečně odehrávalo. Takže nespěchejme se soudy a buďme flexibilní. Mám zkušenost, že čím respektovanější historik, čím větší práci si dává se sběrem dat a jejich analýzou, tím víc se jednoduchému odsouzení vyhýbá. Historická osobnost má prostě příliš mnoho vrstev, aby to šlo odbýt jednoduše. Navíc se mění v čase.

U postav nedávné historie nelze pominout fakt, že často o nich píše někdo, kdo chce nějakým způsobem formovat mínění o této postavě. Občas je zbytečně očerněna nebo nekriticky velebena autorem, určité věci jsou zamlčeny, určité vypíchnuty, buďme tedy kritičtí a nepřebírejme automaticky vše z jednoho zdroje. Hlavně i z toho důvodu, že se ošizujeme o jistou plastičnost postavy a pokud je postava příliš zploštěná, unikne nám reálný příběh, který je vždy zajímavější než subjektivní pohled sebegeniálnějšího autora.

Jeden z překvapivých důvodů, proč nespěchat s odsuzováním jednání historických postav, je PŘEMÍRA INFORMACÍ, které máme k dispozici. Tím nemyslím dnešní obecnou přeinformovanost, ale fakt, že my na rozdíl od postav, které v určitém období žily, víme, jak to pokračovalo, známe pokračování. Například otázka protinacistického odboje, někteří tvrdí, že nestálo za to nacisty dráždit a že mohlo být ušetřeno mnoho nevinných životů, že nejlepší by bylo nedělat nic a počkat si na vítezství spojenců. Jenže to víme my dnes, ale ti, co tehdy žili, nemohli tušit, jak velké svině nacisti jsou, že budou vybíjet celé rodiny a vymazávat z map celé vesnice. A samozřejmě nemohli nic tušit o konečném vítězství spojenců, ostatně bylo by vůbec realitou, pokud by měli nacisté v protektorátu klid a řád podle svých představ?

Já svého času hodně odsuzoval pana Beneše za jeho rozhodnutí v roce 1938 i 1948. Připadal mi jako hlavní strůjce pozdějších průšvihů, ale čím více se o tuhle problematiku zajímám, tím víc přicházím na to, že to nebylo jen jeho rozhodnutí a že za spoustu věcí ani nemohl, jen byl prostě víc vidět. Bojoval s hrozbami, které dnes bagatelizujeme, ale on je vnímal jako důležité. A samozřejmě, na rozdíl od nás, on nemohl vědět, co jeho rozhodnutí přinese v dalších letech. Možná, pokud by byl jasnovidcem, rozhodl by se jinak. Anebo třeba ne, třeba si opravdu vybral tu lepší z hrozných variant.

Je v pořádku, že si děláme názor na historické postavy, nechci vás zrazovat od jejich hodnocení, jen jsem chtěl poukázat na úskalí, které toto nese. Odsoudit šmahem znamená zavřít si cestu poznání. Neochuzujme se zbytečně a buďme otevření.

 

 

 

 

 

Jmenuji se Radek Pelikán, bydlím v Ledči nad Sázavou. Mám 3 krásné děti.

Mezi mé velké koníčky patří desková hra Go a nově jsem začal cvičit Kendó v Ledči nad Sázavou.