Tak jsme neodolali a pořídili si domů Listonoha amerického, prehistorického živočicha, který má tři oči, cca 100 nohou, kterými dýchá a první snůšku vajíček se v těchto dnech snažíme odchovat. Podrobnosti o našem chovu listonohů zde.
Bohužel se nám dneska stala hrozná věc, Šimonek se pokoušel sejít schody i s velkým autíčkem na ježdění. Byl to jeden z jeho hodně hloupých nápadů, kterých má v poslední době více, vlastně to není ani měsíc, co ho napadlo "usušit" tašku se šminkami na rozpálených kamnech a celá taška se během několika vteřin změnila v páchnoucí černé kolo.
Jenže tentokrát to neodnesla jen taška a výsledkem nebyl pouze flek na kamnech, tentokrát se skulil ze schodů a při pádu si vyrazil několik zubů. Chudáček má levou horní půlku předních zubů vybitou :( Uvidíme, co se dozvíme zítra při další kontrole u zubařky, každopádně je jasné, že začátek roku se nám vůbec nepovedl :(
Držte tomu malému kloučkovi palce, ať ho to přestane bolet, ať se to zahojí...
Dnes ráno zemřel Václav Havel, což na mé oblíbené stanici Radiožurnál odstartovala celodenní pařbu s Mišíkem, Rolling Stones, Frankem Zappou, Kubišovou, Mejlou Hlavsou atd... Je věčná škoda, že jinak hudba na radiožurnálu stojí za dvě věci, že musí zemřít někdo důležitý, aby člověk nemusel přemýšlet o přeladění.
Václav Havel byl někdo a nebyl to žádný suchoprd, jsem rád, že si mohu s rádiem zavzpomínat a trošku i zapařit na Stouny a Zappu. Tohle se holt už asi opakovat nebude.
Pane Havle, víte, že jste mi jednou zachránil kůži? To bylo v Ostravě nejspíš v roce 1990...
Přeji všem svým přátelům a obchodním partnerům úspěšný nový rok 2012!
A zatímco na radiožurnálu dohrál Michael Penk (taková příšerná normalizační sračka), dovolil jsem si udělat malé ohlédnutí za tím starým rokem. Takže co bylo v roce 2011 pro mne a mé nejbližší nového?
15.listopadu se jako Host radiožurnálu objevil ve studiu Tomáš Sedláček, žijící pamětník 20.století, jeden z těch, kteří vstupovali do československé armády ještě před Mnichovem 1938. Doporučuji všem si tento rozhovor poslechnout. Tomáše Sedláčka sice znám jen virtuálně z příběhů 20. století a jiných dokumentů, nicméně si troufám i takhle na dálku k němu cítit hlubokou úctu. Mimochodem, pokud čekáte špatně artikulujícího dědka, tak Vás zklamu, pan Sedláček, ač slepý, je v neuvěřitelné fyzické a hlavně duševní formě.
Děkuji i radiožurnálu za rozhovor s tak zajímavým hostem!
Jmenuji se Radek Pelikán, bydlím v Ledči nad Sázavou. Mám 3 krásné děti.
Mezi mé velké koníčky patří desková hra Go a nově jsem začal cvičit Kendó v Ledči nad Sázavou.