Kdoví, jak se to stalo, ale celá naše rodinka ochořela protivnou rýmou, tak teď s námi není zrovna řeč.

O víkendu jsme si udělali malý výlet do Sluneční zátoky, na takříkajíc posvátné místo, které se nachází jen kousek od Ledče (ani ne 4 km). Vzhledem k tomu, že cesta vede podél Sázavy, je to opravdu příjemný výlet a je na co koukat (fotky dám brzy na web, teď nestíhám). Jenže v samotném cíli naší cesty nás čekalo nepříjemné překvapení, místo malebného tábořiště s decentním pomníkem nás přivítala brutální velkoubytovna či turistická základna (nevím, jak to nazvat, prostě hrůza), kde bych tedy já osobně tábor určitě nechtěl trávit. Howgh!

Tak tohle je bomba! Opravdu. Zrovna čtu knížku Špión, jemuž nevěřili od Františka Moravce a jsem unešený popisem dramatických předválečných událostí. Neskutečné ale je, jak komplikovaně se ke mně tato knížka dostávala, protože jsem kolem ní roky chodil v antikvariátech a nevšímal si jí...

Číst dál...

Dneska je opravdu výjimečný den. Jednak jsem se nějak nedostal k práci na webech, ale zato jsem zašel s Bonym na veterinu, s Markétou a mrňouskem podnikl krátký výlet z Ledče směrem po proudu až po zcela zatopenou silnici (máme tu momentálně pěkně rozbouřenou Sázavu), cestou zpátky se přihlásil do místní knihovny, půjčil si dvě knížky a tak začínám i já žít kulturním životem!

Kromě toho dokončuji restauraci či renovaci našich původních dřevěných schodů, protože se příští týden na nás chystá velká návštěva a bylo by fajn je mít dokončené, aby se dalo chodit do patra. Dneska jsem ještě ráno mořil a odpoledne je natřel první plechovkou laku. Jak vidíte, vzít si kratší volno neznamená zahálet.

No a to je po vyhrané partii s jedním 1.Danem (hrál jsem 4. handicap) vše. Tedy ne úplně, ještě stojí za zmínku, že spouštím tenhle miniblog!