PF 2012 a malé ohlédnutí za starým rokem

Nejdůležitější ze všeho je, že nám opět porostli kluci a já zažil, jaké to je mít 3+1, tedy tříletého Šimona a jednoročního Matěje :) Je to hezký, ale zároveň i hrozná fuška, momentálně si tedy nové věci spíš plánuju na dobu, kdy kluci dostanou víc rozumu a pak snad bude i čas. Tento rok jsem absolutně nestíhal být se svými kamarády, žádné pravidelné chození na bazén, žádné aktivity, co se týká kroužku deskových her, dokonce jsem ani nebyl v ledečské kmihovně...

Nicméně Go hraju pořád na svém obstarožním iphone a momentálně jsem se uhnízdil na třídě 4.kyu na DGS. Občas dosáhnu i 3. Kyu, ale nikdy mi to dlouho nevydrží, k vysněnému 1. Danu mám ještě dost práce.

Hodně novinek se událo i na internetu, myslím tím pro mne relevantních novinek. Jednak je tady nová Joomla 1.7 a konečně po letech i nový virtuemart 2.0! Jsem rád, že přechod na novou joomlu byl v pohodě a pár webů už jsem si v novém odzkoušel. Bylo by načase udělat upgrade i téhle sajty (pelikanek.cz), ale jak na to najdu čas, to nevím, zatím to holt není tak důležité.

V roce 2011 jsem se stal členem tenisového oddílu a pokud mi můj hráčský partner neodpadne, tak v tom hodlám pokračovat i v roce příštím. Sice mi ve starém roce doktoři objevili artrózu na pravém koleni, ale jak volejbal, tak tenis jsou sporty, které bych měl zvládnout. A pro jistotu beru pravidelně Proenzi.

Velká změna se nám doma udála, když Markéta začala chodit na zkrácený úvazek do práce. Učí v ZUŠ a tak musím víc hlídat kluky a občas máme doma docela blázinec, když Markétka dělá výzdoby pro ZUŠ a přípravy, nicméně pokládám ZUŠ v Ledči nad Sázavou za výjimečnou školu a jsem rád, že se Markétka stala součástí týmu.

Událo se toho opravdu hodně, měli jsme po 20 letech zraz ze Šmeralky, takže jsem po letech viděl Ostravu a taky zašel do E99. Proběhlo mistrovství světa v Rugby, na zápasy jsem koukal a jako před 4 roky i nyní byl naprosto nadšen a uchvácen bojovnostní a nasazením hráčů. Letos to zaslouženě vyhráli All Blacks :)

Zaznamenáníhodné jsou i zajímavé pořady v televizi (kterou sice nemáme, ale díky internetu se k některým pořadům dostaneme), úplně nás uchvátil seriál Terapie na HBO a pro mne osobně je největším počinem seriál Heydrich - konečné řešení na ČT, který stále běží a já nadšeně čekám na každý další díl. Já byl jako kluk hodně masírován komunistickou propagandou, takže dokážu ocenit hodnotu informací v jednotlivých dílech. Tenhle cyklus je svou rozsáhlostí výjimečný, postihuje mnohé aspekty života v protektorátu a dává solidní obrázek o té době, která stále ovlivňuje současnost (soudě podle reakcí lidí v diskuzích). Tento cyklus je dokonce lepší než úžasný příběh Českého bigbítu, na který jsme taky s Markétkou nadšeně koukali a vzpomínali...

Závěrem nemohu nezmínit úmrtí Václava Havla, což mne zasáhlo, byť ne tak smutně jako jiné. Osobně jsem si ten truchlící předvánoční týden docela užil, s Markétkou jsme poslouchali vzpomínky na pana Havla v rádiu, zkoukli opět film Občan Havel a také konečně viděli Odcházení. A já si při tom všem uvědomil tu Shreckovu moudrost, že "orkové jsou jako cibule, mají vrsty". S panem Havlem je to taky tak, nějak jsem si myslel, že už ho znám, že je pro mne dávno čitelný, ten roztomile naivní chlapík, který to myslel dobře, ale občas konal hloupě.

Jenže když jsem si dával dohromady celý obrázek, došlo mi, že pan Havel rozhodně nebyl naivní, věděl dobře, co dělá a v mnoha věcech, ve kterých jsem ho dříve kritizoval a nesouhlasil s ním, měl pravdu. Pravdu, která se ukázala až po mnoha letech. Je mi líto, že už asi nikdy neuvidím hrát amerického prezidenta na saxofon v české hospodě, navíc ve společnosti Hrabala a jiných štamgastů... Byla to divoká, ale kouzelná doba. Já osobně děkuji panu Havlovi za morální očistu, jíž se mi dostalo. A je mi líto, že ho zradilo zdraví a neužil si více těch let po prezidentování, že nenapsal ještě více her a neužil si rodinnou pohodu bez otravných prezidentských povinností. Zasloužil si to.