Vzhledem k tomu, že důležitější jsou samotné snímky, komentář najdete až pod náhledy fotek ve spodní části stránek.
Po druhém útoku ninjů měl bojovníci z tábora velké ztráty, vlastně už při samotném boji se ozýval pláč a lamentování těch, kteří byli zasaženi. To mne trošku překvapilo, ale na druhou stranu to dokazuje, jak dětem na jejich životech záleželo a že i když to bylo jen "jako", brali to vážně. Ale na nějaké velké truchlení nebyl čas, hned poté, co byli ninjové z tábora vytlačeni, bylo třeba zatnout zuby, utřít slzy a pokračovat v plnění disciplín, což je hezky vidět na prvním snímku na této stránce, kde smutnící Anička popadla tyč na nošení vody a snažila se co nejrychleji splnit úkol. Samozřejmě, od této chvíle už děti zbraně neodkládali, měli je u sebe nebo někde po ruce, kdyby se ninjové vrátili.
Co se týká fotek k šermířskému turnaji, jsem si vědom, že jich je hodně, ale zase jsem měl jedinečnou příležitost zachytit téměř každé dítě, které se toho účastnilo. Jak je vidět ze záběrů, děti se do soupeře vrhali po hlavě, spíš to připomínalo nájezdy rytířů s dřevci než šerm. To je i moje chyba, při výcviku jsem kladl důraz na útok a k obraně jsem je moc nevedl, protože to sám neumím. Takže v drtivé většině případů byl výsledek oboustranný zásah a rozhodovaly setiny vteřiny, rozhodně jsem nezáviděl rozhodčímu jeho úděl. Nicméně, vítězka turnaje Laura jako jedna z mála se dokázala krýt a většinou skórovala z protiútoků, takže bych řekl, že po zásluze vyhrála ta nejzdatnější.
Po turnaji byla první větší etapa, putování za perlami, během kterého nás překvapili ninjové a vyřídili čelo skupiny. Nicméně Matěj měl štěstí a ve zmateném boji na lesní cestě zasáhl svého druhého ninju, čímž pak na večerním nástupu získal nejvyšší hodnost Buši.