Tábor KTO rodičů s dětmi, 3. část
Vzhledem k tomu, že důležitější jsou samotné snímky, komentář najdete až pod náhledy fotek ve spodní části stránek.
Jeden z nejhezčích momentů byla slavnostní hostina na počest císaře. Celý tábor se na to pilně připravoval, holky se česaly a líčily, všem byly líčidli sešikmeny oči, byla to fakt sranda. Na slavnostní hostinu se připravovalo téměř pravé suši (čerstvé rybí maso přece jen na táboře sehnat nešlo) a samotné přípravy, motání závitků, se zúčastnily i děti. Napláceli jsme hromady rýže na řasu, umotali spoustu válečků a Dan z toho pak nakrájel jednotlivé porce. Bylo to velké, slavnostní a moc dobré (k dispozici byla i sójovka, nakládaný zázvor a pro starší i pravé saké!).
To už se blížil konec tábora a den, kdy jsem měl program i já. Bohužel, z velké zkoušky žádné snímky nejsou, protože jsem chtěl, aby nás nic nerušilo a každé dítě si muselo samo vyzkoušet, jaké to je bojovat v bogu, překonat strach a praštit protivníka bambusovým mečem. Vlastně to byla i taková zkouška odvahy, protože každé dítě muselo jít osamoceně po lesní cestě a nikdo nevěděl, co na jejím konci čeká. Když mne uviděli tam stát v kendó zbroji, museli překonat strach a jít dál, kde se jich ujal Kuklín, uklidnil je, oblékl do zbroje a dal jim krátký výcvik k jejich prvnímu opravdovému úderu. Byli jsme svědky hodně silných emocí, ale děti to zvládly a já z nich měl skvělý pocit.
Velká zkouška nakonec klapla parádně, zvládli jsme to do svačiny, takže jsem se mohl účastnit i zápasení v kendó, což na první pohled byla jednoduchá kravina, ale když se to zaobalilo do správného rámce, dostalo to šťávu. Zápasníci museli mít na sobě ty tradiční plíny, museli dosdžovat etiketu, fázi zastrašování, fázi pozdravu a samozřejmě boj podle pravidel, což bylo vlastně jen přetlačování rameny a tělem s rukami podél těla nebo lehce roztaženými. Samozřejmě jsme si dali i pár sranda zápasů rodičů proti dětem nebo v případě mého bráchy strýčka proti neteři.
Odpoledne nás v táboře opět překvapili ninjové. Tentokrát se podařilo jednoho "zranit" a tak se všichni bojovníci z tábora vydali po jeho stopě a zraněného ninju jsme stopovali až k táboru ninjů, ke kterému jsme se připlížili, připravili se na útok a pak jsme ve velkém stylu nastoupili do BANZAI útoku. Byla to paráda, já sice na začátku útoku slavnostně padl, ale vidět tu masu dětí, jak z plných sil řve banzai a jako tsunami zavalí nebohé ninji, to byl úžasný zážitek. Byl to dokonalý triumf, bojovníci ukořistili legendární meč pro císaře a také vlajku ninjů, kterou jsme později před slavnostním ohněm obřadně spálili.
Poslední den byla opravdu dlouhá etapa, na níž jsem měl na starost jedno ze stanovišť a ještě jednou využil výbavu na kendó, tentokrát jsem tam byl jako "balrog", překážku, kterou bylo třeba překonat. K mé smůle jsem nebyl úplně fit, žaludek jsem měl na vodě a při souboji s Aničkou jsem toho měl tak akorát, takže následující soupeř mne dorazil. Se ctí a zároveň i s úlevou jsem se sesunul k zemi. Nicméně cca 5 dětí si vyzkoušelo alespoň trošku "opravdový" kendó souboj. No a já dostal taky lekci, že do bogu se mám oblékat jen pokud jsem 100% fit, přesněji příště, před tak důležitým úkolem, raději na noc vynechám utopence :)
Tábor utekl strašně rychle. Díky všem kamarádům za tu možnost se toho zúčastnit a pokud nám to vyjde, jedeme příští rok zase!