Tak tady máme docela hezký podzim (v Ledči smogem rozhodně netrpíme). Opět jsme se byli podívat na Uspávání strašidel na Ledečském hradě, s klukama jsem si udělal malý výlet za koníky, kde nás čekalo velké překvapení...
Ačkoliv začínají podzimní plískanice, objevili jsem na harddisku pár fotek, na které jsme nějak zapomněli, takže je sem dávám. Je to někdy ze září, když bylo krásné babí léto a kluci řádili na zahradě bosatí...
Namlsáni předchozím výletem jsme se vydali do Malešova, kde se nachází oblasti s prvohorním pískovcem, ve kterém se dají najít skořápky dávno uhynulých mořských živočichů.
Zúčastnili jsme se hezké akce, geologické výpravy do Ledče a okolí. Dozvěděli jsme se, jak asi staré jsou místní skály, co ovlivnilo jejich současný tvar a vůbec obecně o tom, jak si žije krajina svým životem, když je tvarována řekou Sázavou.
Do Šternberka jsme jeli hlavně kvůli Markétce, aby se mohla zúčastnit výstavy prací ZUŠ a speciálního sympozia. Cestou jsme míjeli městečko Úsov, které nás překvapilo nádhernou synagogou, židovským hřbitovem a pro kluky nesmírně zajímavou zámeckou expozicí...
V rámci víkendové podzimní minidovolené jsme se dostali na Moravu, konkrétně na olomoucko, kde jsme mimo jiné i navštívili Zoo Oloumouc na Svatém kopečku...
Většinou moštujeme až později, ale tentokrát jsme nečekali a první várku jablek namoštovali už v září. Mělo to výhodu, nebyla taková zima jako když to děláme na konci podzimu. A tentokrát nám při moštování pomáhali dva malí kloučci...
Tak jsme přemluvili babičku Milušku, aby si šla nechat vyšetřit žíly do Vlašimi, protože s tamním doktorem má Markétka výborné zkušenosti. Vyvezli jsme tedy babičku a udělali si hezký výlet s procházkou po lesoparku. A den předtím jsme byli v žabičkách, kde jsem odplaval oba kluky.
Běží to jako voda, Matěj už má jeden rok, oslavili jsme to společně s dědou ve Štipoklasech. A taky jsme byli druhý den v Ledečském krasu, v jeskyni pod Šeptouchovem...
Neuvěřitelné, ale ono to už je opravdu 20 let od chvíle, kdy jsme na Šmeralce úspěšně maturovali, dospívali a vcelku úspěšně se rozprchli do celého světa. Díky Haně jsme tentokrát udělali vskutku VELKÝ SRAZ a bylo nás lehce přes 20, v což asi nikdo nevěřil. Místo srazu byla Rajská Bouda v Beskydech.
Jmenuji se Radek Pelikán, bydlím v Ledči nad Sázavou. Mimo jiných koníčků cvičím i Kendó v Ledči nad Sázavou.