Vždy je zajímavé při focení si poslechnout příběh každého foceného zvířete. Bohužel, to, že zvíře skončí na stanici je způsobené lidmi, často jejich hloupostí (najdou srnče, začnou ho hladit a pak už se k němu maminka nikdy nevrátí atd...).
Nejvíc mne zaujal příběh kuních bratrů. Lesní dělník rozhraboval strojem hromadu dřeva, když obnažil doupě kun. Dělník v kabině si toho nevšiml, ale malých kun si všimlo káně, které okamžitě zaútočilo a jednoho z bráchů chytilo do pařátů a snažilo se ho odnést. Malá kuna se ovšem nedala, kousal a škrábala, takže káně svou kořist pustilo a mládě spadlo z výšky na větve. Přežilo.
To už ale zaregistroval dělník, vypnul stroj a šel se podívat, co se to mezi větvemi děje. Oba kuní bráchy zachránil a donesl na stanici do Pavlova.