Prázdniny 2012, Broumovské skály
Třetí den už se nám začalo lehce kazit počasí, ale přece jen jsme měli štěstí a většinu cesty po Broumovkách nám svítilo sluníčko. Když jsme byli za půlkou, chytil nás docela solidní slejvák, vítr, takže jsme pak museli jít v pláštěnkách, ale dalo se to. A kluci měli zážitek, protože ženoucí se bouři ještě nezažili.Abych se přiznal, Broumovky mne uchvátily. Supr bylo, že tady nebyly davy turistů, a když už jsme někoho potkali, tak vzájemný pozdrav byl samozřejmostí. Museli jsme kluky hodně držet a dávat pozor, protože sejít pár metrů z cesty znamenalo riziko pádu se srázu. Naštěstí máme děti, Šimon tentokrát nezlobil, neblbnul, no a Matj v nosičce taky musel být hodný.
Mimochodem, Šimon si asi polovinu cesty hrál s maminkou, že je kocourek. To technicky znamenalo, že si držel jednu šišku na hlavě, jako uši a druhou šišku u zadku, asi jako ocas. Taky lehce šišlal a furt mňoukal. Vzhledem k tomu, jak velký kus jsme nakonec ušli, nechali jsme mu, ať si dělá co chce. Markéta navíc táhla jakýsi klacek (prý budoucí nádherný kořen do akvária!), byli fakt dvojka k pohledání (viz fotky), ale nástupem bouře a lijáku nakonec oba rychle ty svoje krávoviny zahodili, takže kovářskou roklí jsme pak procházeli jako normální turisté.
Jojo, cesta kovářovou roklí byla nádherná. Když jsme na začátku naší túry stáli a koukali se na skalní divadlo, nenapadlo mne, že těmi divokými skalami se pak budeme proplétat a půjdeme mezi nimi! Zvládli jsme to a klobouk dolů nejen před Šimonem, ale i před Markétkou, která Šimona celou dobu udržovala v dobré náladě a pomáhala mu do hodně těžkého výstupu.
Na konci dne jsme pak zamířili do Červeného Kostelce k Markétčině kamarádce, kde jsme přenocovali. Poslední den jsme ještě zajeli do Dvora Králové na Zoo, což měl slíbené za odměnu Šimonek, no a pak už jsme se vrátili domů.
