Podzim 2006
Demolice se rozhodla mít další koťátka, když to v létě nějak nevyšlo (o všechny koťata jsme přišli, buď zdrhly nebo je zajela auta, kdo ví...). Markétka mne varovala, že podzimní koťata jsou chcípáci, ale realita byla drsnější, než jsem čekal.
Tak jsem se teda zašel na půdu podívat. Rozmňoukal jsem Demolici a mrňousové se začali ke mně okamžitě hrnout (osvědčená finta).
Pochytal jsem je a snesl dolů. Čtyři neuvěřitelně vyhublé koťata, uřvané, hladové, jedno s obrovskou boulí místo oka (zánět), hrozný pohled :(
Na půdě to nebylo vidět, ale dole na světle, když jsem koukal, jak se ti tvorečkové neohrabaně pohybují a třesou, mi připadalo, že nemají žádnou šanci. Dali jsme je do kočičí bedny, do PET flašky napustili teplou vodu, zabalili ji do hadru a položili k nim jako termofór...
Během noci to jedno kotě vzdalo, takže zůstali tři. Vážně jsme uvažovali, jestli ostatní neutratit, nebo alespoň nezredukovat jejich počet, ať má alespoň jedno dostatek mateřského mléka, ale paní Prokůpková to rezolutně odmítla.
A dobře udělala. během pár dnů se koťata dala dohromady a i díky letošní teplé zimě jim mimořádně svědčí!