O kráse
"Takže za chvíli půjdete na to. Teď se budete rozhodovat jen sami za sebe a ukáže se, nakolik jste mně poslouchali. Přesto bych vás ale ještě jednou chtěl varovat a zdůraznit, dávejte si bacha na krásu!"
Na chvíli se odmlčel a koukal se na naše sevřené řady. Chtěl svým slovům dát co největší váhu. Ovládali jsme své vzrušení a zcela nehnutě jsme čekali na konec proslovu.
"Tam venku je spousta krásy. Až moc. Když si ji moc necháte pustit k tělu, dostane vás. Bude jí moc a sejme vás. Můžete si myslet, co chcete, ale je to tak. Ani nezkoušejte si myslet, že byste se zrovna vy dokázali ubránit. Ztroskotali i větší borci!
Nejhorší je, že je všude. Krása se skrývá i na těch nejhorších místech, v té největší špíně a beznaději. Chvilka nepozornosti a je po vás! Není místo, kde byste před ní byli v bezpečí, dávejte si bacha na krásu!"
Poslouchal jsem ho, ale nijak pozorně. Co znamená pár slov proti tomu neznámému, co nás čeká. Letmo jsem se podíval kolem sebe. Tváře těch, co do toho půjdou za chvíli taky. Celá jedna vlna. Byl jsem tak hrdý, že jsem její součástí...
"Takže je to tady. Dost keců a běžte na to! Zvládnete to. Tak běžte a zlomte vaz! TEĎ!!!!"
Vše se dalo do pohybu, jeho hlas zmizel stejně jako on, stejně jako milióny tváří okolo, vše se ocitlo v rozmazané šmouze a... ...v té chvíli jsem se narodil.
zpět