Hošťálkovy 2010, zahradní železnice a jeskyně v Javoříčku

Škoda, že na sraz nedorazila kompletní Jirkova sekce a malí krakeni od sestry, na srazu tak byl znát nedostatek mrňousů. Ale Šimonek si poradil, skamarádil se s tetou Aničkou, viděl kuřátka u Vlasty, užili jsme si to. Ale shodli jsme se, že to chce přijet na delší dobu a chvíli pobýt. Tak snad příště, příští rok touhle dobou určitě čekat mrňouse nebudeme :]

Cestou do Hošťálkov jsme se zastavili v Javoříčku. Hlavně kvůli jeskyním, které jsou opravdu špičkové, viz foto. Jen to bylo kapku náročnější, protože cesta k nim od parkoviště je docela dlouhá. Ale stojí za to to jít pěšky, člověk by neměl minout památník místním občanům zastřeleným nacisty na samém sklonku války. Je to zároveň i jakýsi památník totalitě, protože výsledná podoba památníku mne osobně spíše rozesmála.

Byl to ovšem dost smutný smích, když jsem se koukal, jak místo sedláků na mne shlížejí jacísi podivní dělníci s perlíky a zapíchnutými šurikeny v hlavě. Přesněji, jednalo se nejspíš o pěticípé hvězdy, ale jejich patřičnost na tomto pietním místě (včetně celé té strašné skulptury, která nemá nic společného s tím, co se zde stalo) je stejně násilná jako by se jednalo o vrhací hvězdice nindžů... Ale nechť, těm mrtvým chlapům je stejně jedno, co připomíná jejich smrt, jsou mrtví a tím to celé hasne. Každopádně to doporučuji shlédnout na vlastní oči. Já na to neplýtval ani místem na kartě digitálu :[

Ovšem největší atrakce pro Šimona byla zahradní železnice nedaleko Náměště na Hané. Očekával jsem spíše pár kolejí, kde bude na okruhu jezdit nějaká mašinka mezi kytkama, ale bylo to daleko lepší. Mašinky jezdily na nádraží, zapojovali a rozpojovaly vagónky, střídaly trasy, bylo opravdu na co koukat a objevovat.