Výlet do Humpolce, židovský hřbitov a zřícenina Orlík

Začali jsme procházkou po Humpolci směrem k bývalé židovské ulici. Pár domečků původní ráz ještě mělo, ale většina už byla samozřejmě opravená nebo přestavěná. Koukli jsme na toleranční kostelík, do synagogy jsme se bohužel nedostali. Vyzvedli jsme si v muzeu klíče od židovského hřbitova a vyrazili...

Židovský hřbitov

Samozřejmě je trošku divné tahat malého kluka po hřbitovech, ale na druhou stranu mohu říct, že téměř neznám klidnější a hezčí místa než opuštěné židovské hřbitovy. Náhrobní kameny zde pomaličku chátrají, každý kámen je jiný, není zde pravoúhlý řád a přehršel mramoru jako na našich hřbitovech, je to důstojné, tiché a hlavně zde vládne příroda, vše je porostlé břečťanem, zpívají ptáci, štípou komáři...

Při pozornějším čtení náhrobků (těch novějších samozřejmě, protože staré jsou psané hebrejsky) nás nemilosrdně zasáhne limitní rok 1945, většina zesnulých zde má rok úmrtí ve dvacátých až třicátých létech 20.století, sem tam se objeví někdo s rokem 1940 - 1944, ale vždy s malou poznámkou o koncentračním táboře. A pak už není NIC. Ti lidé zmizeli a to nejen díky chorobným výplodům malého mozku jednoho rakouského kaprála.

Takže prosím, pokud se Vám zdá neuctivé, že Šimonek ohmatává náhrobní kameny a leze po nich, není to rozhodně neúcta. Šimon je součástí přírody stejně jako broučci, kterým nikdo nebrání, aby si lozili, kam chtějí. Samozřejmě, náš kluk je jiná váhová kategorie a mohl by něco počinit, ale od toho jsme s ním my, abychom tomu zabránili.

Ještě poslední poznámka k těm hrobům, to že na nich nevidíte květiny ja samozřejmost, židé dávají na náhrobky kamínky. Ale ani těch kamínků tu nevidíte moc, skoro žádný. Je to jeden z mnoha skrytých důkazů existence holocaustu, občas se najdou kreténi, kteří zpochybňují tzv "oficiální čísla" obětí židů ve 2. světové válce, že všechno je jen komplot sionistů a ve skutečnosti snad ani žádné koncetráky nebyly. Jenže to obrovské množství hrobů, ke kterým nikdo nechodí, je výmluvné...

Kamenné moře a zřícenina Orlík

Ačkoliv kluk neměl úplně nejlepší náladu, nenechali jsme se otrávit a pokračovali směrem k Orlíku, což je zřícenina kousek od Humpolce. Cesta vede tzv. kamenným mořem mezi skalami, které přímo vybízely k focení. Naštěstí je Šimon ještě lehoučký, takže mi nevadilo ho větší část cesty nést. Šli jsme pomaleji, hlavně kvůli Markétě a jejímu požehnanému stavu.

Cíl cesty stál za to, protože o zříceninu je evidentně dobře postaráno, vládl zde pracovní duch, kdy hromada náctiletých prováděla údržbu a už na první pohled bylo vidět, že si místní památky váží a nenechají ji chátrat. Bylo milé procházet se po hradbách a nemuset se prosekávat divočinou, plevel byl posekán a na nebezpečnějších místech bylo i zábradlí (poctivě odvedená řemeslná práce). Až mi bylo líto, že podobný ruch a nadšení nejsou vidět na daleko zachovalejším hradě v Ledči.

Cestou zpátky už jsme se těšili na odpočinek, ale přesto jsme si dovolili udělat okruh a kouknout se do zdejšího statku, kde chovají i lamy. Šimonek si je samozřejmě musel chvíli krmit, což byla hezká tečka za překvapivě povedeným výletem. Abych se přiznal, Humpolec pro mne vždycky spíše byl jen nějaké divné město u dálnice, kde je možné levně koupit materiál přímo ze zdroje. Po tomto výletu jsem ale změnil názor :)